Certifikáty    

Říká se, že je třeba dívat se do budoucnosti, ale nezapomínat na minulost. Historie Textilního zkušebního je barvitá a plná změn názvů, spojování a rozdělování institucí. Při pátrání v minulosti nám významně pomohl Ing. Reichstädter, CSc., který zjistil, že v roce 1927 v Liberci otevřený Výzkumný ústav textilní byl první organizací, která se plně a všestranně věnovala zkoušení textilu. Tento ústav byl zcela samostatný a řídilo jej zvláštní kuratorium složené ze zástupců výrobců. Další vývoj až po současnost je zjednodušeně znázorněn na následujícím obrázku (pro zvětšení rozkliknětě).

Zjednodušení spočívá v tom, že není zachycena dočasná příslušnost libereckých ústavů k Ústavu pro zvelebování živností Obchodní a živnostenské komory v Liberci. Zjednodušeno je také to, že Ústřední výzkumný ústav ČTZ se v roce 1950 přejmenoval na Výzkumný ústav textilní. Zabýval se především zcela netradičními způsoby výroby textilií, hlavně využíváním nejnovějších pokroků chemie.
Převážně chemická orientace tohoto ústavu vedla opět k jeho přejmenování, tentokrát na Výzkumný ústav lehkého průmyslu. Ústav svými pracemi stále více zasahoval i do jiných než textilních odvětví lehkého průmyslu. Důsledek toho byl, že ústav rozdělil na chemickou a textilní část. Chemicky byl zaměřen Výzkumný ústav pro využití plastických hmot, posléze přejmenovaný na Výzkumný ústav makromolekulární chemie. Textilní část ústavu byla převedena do Výzkumného ústavu vlnařského, což se týkalo jak pracovníků tak i vybavení.

Bez zajímavosti není, že se převod týkal i Výzkumného ústavu textilního v Křešicích u Litoměřic. Jeho začátky sahají do roku 1941, kdy byl před hrozbou válečných událostí přestěhován z Aachen Ústav textilní techniky (ÚTT) tamní Vysoké školy technické do Křešic. Ústav byl vybaven na svou dobu velice moderní technikou a umístěn v dobře klimatizované bezokenní budově. Veškeré zařízení zkušebny bylo převedeno do oborového Výzkumného ústavu vlnařského (VÚV) a přišli sem i vedoucí a výzkumní pracovníci. VÚV se tak stal brzy významnou složkou československého textilního výzkumu - zvláště svou orientací na výzkum vlastností, zpracování a použití chemických, především syntetických vláken a nových principů výroby netkaných textilií. Výzkumná činnost byla tak rozsáhlá, že se z VÚV vydělil ještě Výzkumný ústav pletařský. V té době vznikaly i další oborové ústavy - Výzkumný ústav bavlnářský, Výzkumný ústav lýkových vláken, Ústav pro zpracování chemických vláken, Výzkumný ústav textilního zušlechťování i Státní výzkumný ústav textilní. Každý z nich si budoval zkušebny podle svého zaměření. Vzrůstal i význam zkušebny ve VÚV a proto není divu, že v roce 1967 byl ústav pověřenou oborovou zkušebnou Státní zkušebny č.219 při Ústavu bytové a oděvní kultury a od roku 1979 rezortní zkušebnou vlnařského průmyslu. Vzhledem k rozsahu hodnocených výrobků byla tato zkušebna největší v textilním oboru. Stala se také první zkušebnou v bývalém Československu, která byla akreditována podle evropských norem a to již v roce 1990.

V období transformace VÚV převzala Akreditovaná zkušební laboratoř Oborové normalizační středisko z GŘ Vlnařského průmyslu a stala v roce 1992 nezávislou organizací. Podařilo se splnit podmínky evropských norem na nezávislost certifikačních orgánů a od března roku 1993 nese organizace název Textilní zkušební ústav (TZÚ). Akreditace zkušebny, certifikačního orgánu pro výrobky, pro systémy jakosti (ISO 9001) i systémy environmentálního managementu (ISO 14 001) vedly k autorizaci ústavu.
V duchu dodržování tradic TZÚ převzal autorizaci Státní zkušebny č. 219, rozšířil ji o technické textilie a po vstupu do Evropské Unie se stal také Notified body. Další z nových aktivit je i přímé zapojení do tvorbu evropských norem a rozrůstající se mezinárodní spolupráce, které přináší aktuální informace. Vybavení zkušebny, počet zkoušek i rozsah oborů zkoušení neustále rostou tak, že téměř beze zbytku pokrývají potřeby textilního oboru.
Za osmdesát let se také změnila skladba zkoušek. V počátcích bylo tak rozhodující zjišťování obchodní hmotnosti, že se kondicionování dostalo do názvu jednoho z prvních ústavů. S nástupem chemických vláken se otevřela široká problematika nových technologií a směsování. Pro zkušebnictví to byl úkol, jak hodnotit řadu nových zpracovatelských a užitných vlastností. Rozhodování expertů založené na zkušenostech s klasickými přírodními materiály a subjektivním hodnocení omaku bylo nahrazováno objektivními metodami zkoušení a měření. Nejfrekventovanějšími zkouškami se stala nemačkavost a žmolkování. Používaly se chemické úpravy, které jsou dnešního pohledu nepřípustné.
Dnes je stěžejní problematikou zkušebnictví bezpečnost a to nejen zjišťování škodlivin, ale i nehořlavosti a odolnosti technických textilií. Do centra zájmu se dostává hygiena a proto jsme vybudovali i mikrobiologickou laboratoř. Na zkoušení navazuje certifikace a značení CE včetně certifikace systémů řízení. Nabídka služeb by nebyla kompletní bez informací o nových normách a kalibrace přístrojů a zařízení. Překotný rozvoj oboru také vyžaduje neustálé doplňování znalostí a proto ústav nabízí i vzdělávání založené na výsledcích mezinárodních projektů, kterých se účastní. Ke všem těmto činnostem je třeba mít ty nejnovější poznatky, které jsou k dispozici ve sféře výzkumu. Takže nikoho nepřekvapí, že se ústav podílí také na výzkumu aplikací nanočástic a nanovrstev.