Certifikáty    

 

Hořlavost materiálů použitých v interiérech vozidel
Chování při hoření autodoplňků se zkouší podle normy ČSN ISO 3795 (30 0577) resp. jejich odvozenin, kterou každá automobilka upravuje zejména výpočet výsledků a hodnocení. Provádění zkoušky je ve všech známých případech shodné a odpovídá postupu již výše zmíněné normy. Norma stanoví metodu pro určení vodorovné rychlosti hoření materiálů používaných v prostoru pro cestující silničních vozidel (např. osobních automobilů, nákladních automobilů kombi, autobusů) traktorů, zemědělských strojů a strojů pro lesní práce po vystavení malému plameni.

1. Příprava vzorků před zkouškou
Ze zkoušeného materiálu se odebere nejméně 5 vzorků. U materiálů majících různé rychlosti hoření v různých směrech materiálu (po předběžných zkouškách) se odebere pět (nebo více) vzorků a umístí se do zkušebního zařízení, tak aby se měřila nejvyšší rychlost hoření.
Je-li materiál dodáván v ustálených šířkách, vyřízne se z celkové šířky zkušební kus o délce nejméně 500 mm. Z tohoto kusu se odeberou zkušební vzorky ve vzdálenosti nejméně 100 mm od okraje materiálu a stejně vzdálené od sebe.
Vzorek se připraví o velikosti 356 mm x 100 mm a tloušťka nesmí být větší než 13 mm. pokud tloušťka neodpovídá tak se musí upravit. Pokud to odběr dovolí, musí být stejně silné po celé délce vzorku.
Vzorky musí být následně klimatizovány nejméně 24 hodin při teplotě 23°C a relativní vlhkosti 50%. Dle ČSN EN ISO 139 (80 0056).

Pro provedení zkoušky potřebujeme dodat vzorek o velikosti 0,5 m (při šíři 140 nebo 150 cm).


2. Podstata zkoušky

Vzorek je uchycen ve vodorovné poloze v držáku tvaru U a je vystaven účinku definovaného nízkoenergetického plamene po dobu 15 s ve spalovací komoře, přičemž plamen působí na volném konci vzorku. Zkouška určuje, zda a kdy plamen zhasne, nebo dobu, za níž plamen urazí měřenou vzdálenost.

3. Vyjádření výsledků
Pokud vzorek nezačne hořet nebo nepokračuje v hoření po vypnutí hořáku, nebo když plamen zhasne před dosažením prvního měřícího bodu tak, že doba hoření nebyla měřena, uvede se ve zkušební zprávě, že rychlost hoření je 0 mm/min.
Měření doby hoření začíná v okamžiku, kdy plamen dosáhne prvního měřícího bodu. Měří se rychlost hoření až ke druhému měřícímu bodu. Z hodnot času a dráhy se vypočítá rychlost hoření v mm/min.

Prosím kontaktujte nás v případě zájmu o další informace.