Certifikáty    
Oděr podlahovin a technického textilu
Metoda zkoušení platí pro plošné textilie a podlahoviny u kterých je třeba stanovit odolnost v oděru lícní, nebo rubové strany. Zkouška vychází z oděracího materiálu v podobě brusného papíru nebo speciálních kotoučů

1. Příprava vzorků před zkouškou
Výběr vzorků se provádí tak aby reprezentovaly celou plochu zkoušené textilie. Před odběrem zkušebních vzorků se materiál klimatizuje podle ČSN EN ISO 139 (80 0056) minimálně po dobu 18 hodin. Odebírají se minimálně 3 vzorky tak aby obsahovaly vždy jiné osnovní a útkové niti. U vzorovaných je zapotřebí aby vzorky reprezentovaly vždy celou vzor. Průměr vzorku je 115 mm, resp.114 mm, oděrací médium je buď různá zrnitost brusného plátna či papíru nebo brusné kotouče. Vyseknuté vzorky se upevní do držáku a vloží do  přístroje. 

Pro zkoušku je zapotřebí min. 0,5 m vzorku (při šíři 140 nebo 150 cm), který obsahuje celý dezén. Pokud je podlahovina v jiných šířích, tak pro zkoušku je třeba dodat vzorek o ploše 2 m čtverečních. 

2. Podstata zkoušky a přístroj
Podstatou zkoušky je odírat kruhový vzorek upnutý v držáku vzorků o oděrací prostředek postupným krouživým pohybem. Odolnost v oděru se zjistí pomocí zkušebního intervalu otáček do dosažení poškození vzorků.
Zkušební přístroj se skládá z oděracího stolu na kterém jsou upevněny vodící deska držáků vzorků, držák vzorků a závaží pro zatížení. Přístroj je vybaven počítadlem otáček. 

3. Vyjádření výsledků 
U každého zkušebního vzorku se zjistí zkušební interval, při kterém došlo k poškození. Na základě požadavku se také může hodnotit změna odstínu podle EN ISO 105-A02 . Protože se zkouší značné množství výrobků pro různý účel použití bylo vypracováno několik prováděcích a hodnotících norem vycházejících z požadavků na výrobek. Podlahoviny se zkouší podle ČSN EN 660-2 (91 7826), povrstvené textilie podle ČSN EN ISO 5470-1(800852), autotextilie podle PV 3907 nebo DIN 53 862-2. Každá z těchto norem vychází z podobného principu oděracího přístroje a liší se ve způsobu vyhodnocování dosažených výsledků, resp. v oděracím prostředku či způsobu zatížení.