Postup pro stanovení pevnosti a tažnosti geosyntetik vychází z materiálů, ze kterých jsou vyrobeny.
Mohou to být tkaniny, pleteniny, netkané textilie ale také geomříže, geobuňky, geokompozity a další materiály používané pro jejich výrobu.
Také to mohou být způsoby přípravy vzorků, které rozdělují způsob provádění zkoušek. Jedná se zejména o šířku vzorků, velikost a tvar čelistí. Pevnost netkaných textilií se zkouší podle ČSN EN 29703-3 (80 6133), na širokém proužku u geotextilií a geomříží podle ČSN EN 10319 (806125), geobuněk podle ČSN EN ISO 13426-1 (80 6162).
Metoda širokého proužku je vhodná pro většinu geotextilií včetně tkaných, netkaných, geomříží, pletenin a plstí. Metoda pro netkané textilie platí pouze pro zjišťování tahových vlastností těchto materiálů s použitím vyseknutého pásku. Norma na zkoušení tahových vlastností geobuněk vychází ze speciálních charakteristických vlastností buňky.
Způsoby zjišťování pevnosti spoje, nebo švu na širokém proužku dle ČSN EN ISO 10321 (80 6126) vychází ze shodných podmínek a specifikují pouze výrobek. Další pevnostní zkouškou může být pevnost v dalším trhání dle ČSN EN ISO 9073-4 (80 6134), která určuje další vlastnosti pevnosti za specifických podmínek.