Certifikáty    

Jaké jsou povinnosti obchodníka vůči spotřebiteli?

Základní povinností je prodávat pouze výrobky bezpečné. To znamená, že je potřeba mít u těch potenciálně nebezpečných předepsané doklady o provedeném posouzení shody např. u koberců resp. výrobky označené bezpečnostní značkou CE např. u výstražných vest. Prodejce textilních výrobků pro děti ve věku do tří let musí mít prohlášení osvědčující, že hygienické vlastnosti těchto výrobků splňují požadavky Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 84/2001 Sb. ve znění Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 521/2005 Sb. Na požádání by měl prodávající toto prohlášení předložit kupujícímu.

Další povinnosti mohou být stručně vyjádřeny citací zákona o ochraně spotřebitele, ale jsou dost provázány mezi sebou a v podstatě vytváří celkovou odpovědnost obchodníka.

Prodávající je předně povinen prodávat výrobky

  • v předepsané jakosti a vzhledem k tomu, že u textilních výrobků jakost není předepsána, pak v jakosti obvyklé
  • ve správné míře (metrové zboží) a množství (výrobky ve svazcích) a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů
  • viditelně a srozumitelně označené
    • názvem výrobku o označením výrobce nebo dovozce, příp. dodavatele
    • údajem o velikosti nebo rozměrech
    • údajem o složení materiálu (uvádí se druhové názvy vláken, nikoliv jejich zkratky)
    • údajem o údržbě (symboly, jednoduchým slovním pokynem, srozumitelným návodem).

Označení musí být každopádně v české řeči. Argumentace, že spotřebitelé znají cizojazyčné označení textilních materiálů jednak odporuje duchu zákona a tím i směrnice EU. Je to i jistým projevem úcty ke spotřebiteli, když používáme jeho mateřskou řeč.

Pokud nelze vzhledem k charakteru výrobku uvádět označení přímo na výrobku, musí je prodávající označit viditelně a srozumitelně jiným způsobem, a pokud ani to vzhledem k charakteru výrobku není možné, nebo účelné, musí je prodávající na požádání sdělit nejlépe ovšem zase písemnou formou aby to bylo neoddiskutovatelné.

Prodávající je dále povinen informovat spotřebitele o vlastnostech výrobku, o jeho použití a údržbě, o nebezpečí, které vyplývá z nesprávného použití (např. u koberců: použití v klidových nebo frekventovaných prostorách) nebo údržby (sráživost, nestálobarevnost apod.).

Jestliže jsou prodávané výrobky označeny symboly (údržby nebo vhodnosti použití a pod.), musí prodávající zpřístupnit informaci o významu těchto symbolů.

Při prodeji výrobků použitých nebo upravených výrobků s vadou nebo jejichž vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit.

Prodávající nesmí klamat spotřebitele, tj. uvádět nepravdivé nebo nejasné údaje nebo zamlčet údaje o skutečných (negativních) vlastnostech (zvýšená hořlavost apod.). Reklamními materiály, případně i vyjádření pracovníků na prodejně by neměl vytvářet nepřiměřená očekávání spotřebitele. To je ta všeobecná odpovědnost prodávajícího protože v osobním kontaktu se spotřebitelem může a často také ovlivňuje jeho rozhodnutí. Důležité je poskytnout zejména informace o účelu použití např. oděvních výrobků. Spotřebitel by měl vědět, je-li oděv vhodný pro každodenní nošení nebo jen pro občasné do společnosti, divadla apod. Podobné je to se oblečením pro volný čas, kde se liší požadavky na oblečení pro běžnou turistiku a turistiku vysokohorskou. Všechny tyto informace by tedy měl obchodník vyžadovat od svého dodavatele, pokud je sám nezadal při uzavírání kontraktu. To je základní přístup k předcházení reklamacím. Vždyť přece podle novelizovaného občanského zákoníku je možné interpretovat nenaplněná očekávání spotřebitele jako neshodu se smlouvou a tedy důvod k reklamaci.

Konečně prodávající je povinen informovat spotřebitele o ceně výrobku označením výrobku cenou nebo tuto informaci jinak vhodně zpřístupnit.