Certifikáty    

Tepelná odolnost je výsledek kombinace přenosu tepla sálavého, kondukčního a konvekčního. Jeho hodnota závisí na tom, jak každé z nich přispívá k celkovému přenosu tepla. Ačkoliv jde o vnitřní vlastnost materiálu, její naměřená hodnota se může měnit následkem podmínek při zkoušce, vlivem vzájemného působení složek, jako např. přenosu sálavého tepla a okolí. Existuje několik metod, které je možné použít pro měření tepelných a vlhkostních vlastností textílií. Každá z nich je specifická pro jednu nebo další a její interpretace spočívá na určitých odhadech.

Teplá destička pro zkoušku pocení (často označována jako "model kůže") popisovaná v normě ČSN EN 31 092 (80 0819) je určená k napodobování procesů přenosů tepla a hmoty, ke kterým dochází u lidské kůže. Měření zahrnující jeden nebo oba procesy se mohou provádět buď separátně nebo za současného využití měnících se vnějších podmínek, zahrnujících kombinaci teploty, relativní vlhkosti, rychlosti proudění vzduchu v kapalné nebo plynné fázi. Naměřené hodnoty přenosu mohou tedy odpovídat rozdílným okolním podmínkám a podmínkám nošení jak v proměnlivých tak i v ustálených stavech. V této normě je zvolen ustálený stav.

1. Příprava vzorků před zkouškou

Po usušení jsou vzorky klimatizovány podle ČSN EN ISO 139 (80 0056) .

Zkušební vzorek musí zcela pokrývat povrch měřící jednotky a tepelného chrániče tzn. velikost je 290mm x 290mm a provádí se vždy tři měření. Zkoušky se provádí na kalibrovaném zařízení buď bez vody (tepelná propustnost) anebo s vodou a membránou. Celkově je zapotřebí dodat 1 m² resp. 1 větší výrobek anebo odpovídají množství menších.

2. Podstata zkoušky 

Zkušební vzorek se umístí na elektricky vyhřívanou destičku a klimatizovaný vzduch proudí paralelně s jeho povrchem. Pro zjišťování tepelné odolnosti se měří tok tepla zkušebním vzorkem po dosažení ustálených podmínek.

Pro určení odolnosti vůči vodním parám je elektricky vyhřívaná porézní destička zakrytá membránou, propouštějící vodní páry, ale nepropouštějící vodu. Voda přiváděná k vyhřívací destičce se odpařuje a prochází membránou ve formě páry, takže zkušební vzorek nepřijde s vodou do styku.

3. Vyjádření výsledků

Tepelná odolnost Rct materiálu se stanoví tím, že tepelná odolnost mezní vzduchové vrstvy nad povrchem zkušebního zařízení se odečte od odporu zkušebního vzorku a vzduchové vrstvy, přičemž obě se měří za stejných podmínek. Tepelná odolnost Rct zkoušeného materiálu se vypočítá jako aritmetický průměr jednotlivých měření.

Odolnost vůči vodním parám Ret u zkoušeného vzorku umístěného na membráně je tepelný tok, nutný pro zachování teploty na destičce mírou rychlosti vypařování vody a z toho se stanoví odolnost vzorku vůči vodním parám. Odolnost vůči vodním parám Ret zkoušeného materiálu se vypočítá jako aritmetický průměr jednotlivých měření. 

Zařízení pro provedení zkoušky pro zjištění tepelné izolace a odolnosti vůči vodním parám.