Uplatnění systémů řízení v organizacích, jsou tím myšleny systémy managementu jakosti podle ISO 9001, systémy environmentálního managementu podle ISO 14001 a systém managementu BOZP podle ISO 45001, má za cíl zlepšování.
Termín "neustálé zlepšování" je v souvislosti se systémy řízení "neustále" opakován, používán, zdůrazňován a na školeních vysvětlován pomocí kouzelného kolečka pana Deminga - PDCA, v některých případech i pomocí spirály, což je ještě názornější.
Jaká je však praxe v uplatňování systémů řízení a zlepšování v organizacích, které mají tyto systémy certifikovány?
Každý certifikační orgán dobře ví, že okamžikem certifikace či předáním certifikátu certifikovaná organizace nezačne efektivně fungovat a zlepšovat se z důvodu certifikace. Efektivní a účinné uplatnění systémů řízení je proces, který je dlouhodobý. Podle zkušeností některých zahraničních klientů se uplatnění systémů projeví plně až po 5 až 7 letech.
Proč tak dlouhá doba?
Necháme-li stranou vnější podmínky, je hlavním důvodem pomalá integrace nových systémů řízení s dosavadním systémem, resp. nových systémů do stávajícího. Bohužel je to i vina nepochopení při zavádění systémů.
V této etapě jsou systémy řízení chápány jako nadstavba nad současný systém, nad současnou práci a nikoliv jako zlepšení, zdokonalení, doplnění stávajícího systému, stávající práce. Pracovníky organizace je to vnímáno jako "práce navíc", v některých organizacích je to dokonce prezentováno jako "pro auditory". Takovéto práci se zaměstnanci podvědomě a v některých případech záměrně brání. Je samozřejmé, že při zavádění systémů řízení, jako ostatně při každé změně, je nutno práci navíc odvést. Výsledkem však zpravidla je zlepšení práce, postupu, procesu, výrazné snížení objemu práce i nákladů na "hašení" problémů. Jedná se např. o snížení podílu neshodných výrobků, snížení nákladů na opravy neshodných výrobků, reklamace. Vytvoří se tak větší prostor pro prevenci a další zlepšování.
Nelze však tvrdit, že bez důkladně uplatněných systémů řízení organizace neprovádějí zlepšování či dokonce prevenci. Dosti často v organizacích toto ve větší či menší míře probíhá ale mimo systémy řízení. Tedy zpravidla nezáměrně, nejsou využívány nástroje systémů řízení, které zajistí důsledné odhalení příčiny nežádoucího jevu, formulaci nápravného opatření, dotažení opatření a záměrů včetně vyhodnocení jejich účinnosti a stanovení dalších opatření, pokud nebylo dosaženo stanoveného cíle, tj. zlepšení. Všimněte si, že jsme opět u pojmu "neustálé zlepšování" a oblíbeného PDCA.
Praxe certifikačního orgánu TZÚ potvrzuje zkušenosti ze zahraničí. A v oblasti textilního průmyslu a navazujících oborů je to praxe nemalá, nebo zaujímá cca 50 % tohoto trhu v ČR. Při recertifikacích a dalších dozorech se zpravidla auditoři setkávají se systémy řízení, které nejsou statické, které se vyvíjejí a stávají se součástí běžné práce. V organizaci je pak patrné, že "neustálé zlepšování" je skutečností.
Ing. Vítězslav Gaja, Ph.D.
vedoucí oddělení certifikace systémů řízení