Hořlavost ochranných pracovních oděvů
Ochranné oděvy podle ČSN EN 15025 (83 2800) a ČSN EN 469 (83 2800) specifikuje metodu pro stanovení vlastností při omezeném šíření plamene svisle orientovaných textílií a průmyslových výrobků ve formě jednoduchých nebo vícesložkových textílií (povrstvených, prošívaných, vícevrstvých, laminovaných a podobných kombinací), když jsou vystaveny malému definovanému plameni.
Tato metoda zkoušení není vhodná pro materiály, jež vykazují rozsáhlé tavení nebo srážení.
1. Příprava vzorků před zkouškou
Velikost zkušebního vzorku je 200 mm x 160 mm. Připraví se dvě sady zkušebních vzorků po třech vzorcích, jedna podélná a jedna příčná. Pokud jsou odlišné líc a rub potom se zkouší každý povrch samostatně se sadou šesti vzorků.
Pokud se zkušební vzorek skládá z vícenásobných vrstev nebo materiálů, které nejsou souvislé v celém zkušebním vzorku, pak je poloha materiálu menšího rozměru podél dolní hrany zkušebního vzorku taková, aby byla shodná s jeho použitím na ochranném oděvu, včetně způsobu spojení a orientace.
Pokud není stanoveno jinak, musí být vzorek kondicionován v ovzduší dle ČSN EN ISO 139 (80 0056).
Pro provedení zkoušky potřebujeme dodat 0,5 m (v šíři 140 nebo 150 cm) textilie, ze které bude oděv vyroben.
2. Podstata zkoušky
Definovaný plamen z předepsaného hořáku (25 mm resp. 40 mm) se nechá působit 10 s na povrch nebo spodní hranu vzorků textilie, které jsou orientovány svisle.
Zaznamená se rozšíření plamene a dohořívání plamenem, tvar odpadlé části, plamenné hoření odpadlé části, nebo otvor. Doba dohořívání plamenem a doba dohořívání žhnutím se zaznamená také.
Povrch vícevrstvé textilie kompletu může být vystaven zkoušce na obou stranách.
Zkouška hořením spodní hrany nesmí být použita při zkoušení materiálů určených ke zjišťování reprodukovatelnosti při zkoušení materiálů.
3. Vyjádření výsledků
Po zkoušce plamenem po dobu 10 s se zaznamená:
Prosím kontaktujte nás v případě zájmu o další informace.