Odolnost vůči oděru a žmolkování jsou pro textil stěžejní vlastnosti. Zajímají nás u celé škály výrobků - od ponožek až po koberce. U některých je důležitější, u některých méně. Je důležitá zejména z funkčního hlediska a je základní vlastností, která rozhoduje o trvanlivosti výrobku.
Jednou z nejběžnějších požadovaných vlastností textilií je odolnost v oděru. Odolnost v oděru se zjišťuje na speciálních strojích různých konstrukcí a různými oděracími materiály. Nejznámějším a nejrozšířenějším přístrojem je typ Martindale. Dále to jsou oděry na přístroji typu Schopper, Wira, Taber apod.
Na zkušební vzorek se působí většinou krouživým pohybem se zatížením a udávají se hodnoty odolnosti v otáčkách.
Mezi základní výrobkové skupiny, u kterých se zkouší odolnost v oděru patří:
Jednou z nejsledovanějších užitných vlastností je odolnost užitného povrchu výrobku proti žmolkování, které určuje zejména celkový vzhled výrobku po užívání.
Žmolky se vytvářejí v případě, že jsou vlákna vytažena z báze textilie a při používání se zaplétají, až vytvoří tvrdé jádro tzv. žmolek. Rychlost tohoto procesu závisí na vlastnostech vláken, nití a textilie jako celku. Ideální laboratorní zkouška by měla dokázat nasimulovat zrychlený postup při běžném užívání. Protože existuje značné množství materiálů a jejich vlastností jsou známy tři základní postupy pro stanovení odolnosti textilií proti žmolkování. Nejběžněji používaným se v současné době stal postup na přístroji Martindale, pro bytové a některé technické textilie se používal systém vycházející ze systému ICI a pro pleteniny byl často používán systém žmolkovacích komor podle ASTM.
Tyto systémy vykazují značně odlišné výsledky, není tedy možné najít vzájemnou korelaci. Je tedy nutno vždy zvolit správnou metodiku, aby byla postižena reálná skutečnost při používání.
Protože se jedná o rozdílné metody, nenaleznete zde výrobkové rozdělení, ale rozdělení podle metody: